"Ale teto...já nevím, jak vypadá moře"
„Ale teto… já nevím, jak vypadá moře.“ To jsou slova, která nás v Dětském domově Tisá zasáhla nejvíce. Vyrůstají u nás děti, které se naučily nepřát si příliš nahlas. Ne proto, že by neměly sny, ale proto, že už vědí, že ne každý se splní. Rodinu jim dát neumíme, ale společně jim můžeme splnit přání, které se v jejich vyprávění stále vrací.
Nejde o obyčejnou dovolenou. Jde o ten okamžik, kdy dítě poprvé stojí u vody, která nemá konec. Kdy se směje, utíká před vlnami a na chvíli zapomene na všechno, co bylo v jeho životě těžké.
Naším cílem je dát postupně tento zážitek co největšímu počtu dětí z našeho Dětského domova v Tisé. Víme, že to nejde najednou, proto chceme děti vysílat po menších skupinkách s dospělým doprovodem v různých termínech. Možná to bude jen pár dní, ale pro tyto děti to znamená vzpomínku, ke které se budou moci vrátit vždy, když jim v budoucnu nebude lehko.
Chceme, aby naše děti už nemusely říkat „nevím, jak vypadá moře“, ale mohly s hrdostí vyprávět „viděl jsem ho“.